Pád Anny Boleynové
Po svatbě v roce 1533 se musela Anna neustále potýkat s nenávistí dvořanů. Oni i poddaní byli nadále přesvědčeni, že královo manželství s Kateřinou je platné a nechovali k Anně patřičnou úctu, což samozřejmě Jindřichovi nesmírně vadilo. Anna neměla moc přátel a ani její vztah s Jindřichem nebyl úplně harmonický. Vyčítala mu jeho zálety a on jí zase vyčinil, že by si měla zvyknout, jako si zvykly ženy lepší než ona, čímž měl na mysli nepochybně Kateřinu. Ta teď žila dost daleko od královského dvora s titulem princezna vdova, jako by se za Jindřicha VIII. nikdy neprovdala. Až do své smrti v roce 1536 se nikdy nevzdala titulu anglické královny a nepřestávala se za ní považovat. 7. září roku 1533 Anna Boleynová porodila dceru Alžbětu. I když byli všichni pevně přesvědčeni, že se bude jednat o chlapce, nedělal si Jindřich příliš velké starosti. Anna byla dostatečně mladá a mohla porodit ještě spoustu dalších dětí.
Jindřich se mezitím čím dál tím více oddával milostným dobrodružstvím. Dvořané jeho chování velmi kritizovali a objevovalo se plno historek o panovníkových záletech. Říká se, že co Jindřich překročil věk 40 let a prodělal rozvodové řízení, kde si ověřil svůj důvtip a vzdělanost jeho marnivost, pýcha a sebedůvěra natolik narostly, že spoléhal jen na sebe a svůj rozum. Toho si můžeme všimnout i v preambuli k apelačnímu zákonu, kde Cromwell hovoří o „nejvyšší hlavě Anglie, králi, jenž požívá důstojenství a hodnost císařského trůnu“, mluví o absolutní a věčné moci, výsadním právu a nejvyšší výkonné a soudní pravomoci. Poddaní Jindřicha nenáviděli a vůbec nespatřovali rozum v jeho jednání. Francouzský král František dokonce jednou Jindřichovi vyčinil, že se chová jako starý blázen a ne jako král. Jestli za to mohla Jindřichova pýcha, nebo problémy ve vztahu s Annou a stálá absence mužského dědice není známo. Faktem však také zůstává, že Jindřich začal trpět i dalšími fyzickými potížemi, z nichž nejhorší byl veliký vřed, ošklivě zanícený, který se čas od času rozlézal po celé noze, a ta mu pak silně otékala a působila nesnesitelnou bolest. Následkem zasažených nervů Jindřich trpěl nebezpečně vysokými horečkami a musel zůstávat na lůžku. V roce 1535 se počala projevovat Jindřichova budoucí krutovláda. V červnu nechal v Toweru popravit Jana Fishera, biskupa z Rochesteru. Fisher byl ještě narychlo papežem jmenován kardinálem, ale Jindřich takové věci nerespektoval. Fisher byl velkým zastáncem Kateřiny Aragonské a odmítal přísahat věrnost potomkům Anny Boleynové. Bylo však ještě více hříchů, které se na Fisherovu hlavu snesly. Jeden z nich byl neoddiskutovatelný fakt, že se Fisher dopustil velezrady, když napsal Karlu V. ať do Anglie vtrhne s vojskem a nastolí zpět katolickou víru.
Jakkoli by se tato justiční vražda, za jakou ji současníci považovali, dala pochopit jako osobní pomsta, další poprava už jen dokazovala Jindřichovu krutost a snahu působit na lid neomylně a vzbuzovat strach. Za několik dní byl totiž v Toweru popraven Jindřichův dlouholetý věrný přítel a bývalý kancléř, Thomas More. Prý se tak událo jen proto, že More nechtěl přísahat věrnost následnické dynastii. Nenapadal tento králův zákon, ani nepodnikal další kroky, pouze mlčel. I přesto si generální prokurátor vykládal jeho mlčení jako důkaz nekalých úmyslů a uznal ho vinným. Nic naplat, že Moreova manželka a děti psali králi, ať vzpomene, jak věrně se k němu More vždy choval a že mu přísahat zabránilo jeho hluboké morální přesvědčení. Jindřich byl neoblomný. Tímto se reformace v Anglii přehoupla do druhé fáze. V první polovině desetiletí byly parlamentní změny přijímány víceméně tolerantně. Rozvod schvalován nebyl, ale rozluka s Římem ano. Mezi lidem většinou panovala otevřená nevraživost vůči církvi, takže změnu náboženských obřadů přijímali poměrně dobře. To se změnilo po popravě Fishera a Morea, kdy vzrostla nová vlna odporu proti všemu, co reformační parlament dosud vytvořil. Bylo tedy třeba zasáhnout. Vyšly nové zákony o zradě, kdy důkazy o projevech neposlušnosti podávali na své sousedy, přátele, či členy rodiny sami loajální občané. Udání chodila po stovkách, neboť se každý bál, že když nenahlásí „nepřítele“ on, bude nahlášen sám. Řešení udání bylo takřka na denním pořádku. Lidé se báli Cromwella a báli se i jeden druhého. Králova nemilost – nebo spíš pomstychtivost – jako by neznala mezí. Nakonec zasáhla i Annu Boleynovou. Ta od narození dcery Alžběty dvakrát potratila a Jindřich to již nemohl brát s lehkým srdcem, jako před sedmnácti lety, kdy se narodila jeho první dcera Marie a on soucitné dvořany ujišťoval, že na svět přijdou i synové.
Jindřich mezitím hledal rozptýlení u svých favoritek, především Jany Seymourové. Anna začínala propadat panice, protože král konečně dospěl k názoru, že jeho rozvod nestál za to úsilí a Anna ho zklamala. Netrvalo dlouho a královna se dozvěděla, že manžel hledá záminku, jak se s ní rozvést. Na konci roku 1535 Anna opět otěhotněla. Tentokrát čekala chlapce. V lednu během konání turnajů (mimochodem ve stejném období, kdy zemřela Kateřina) však Jindřich, již značně obtloustlý, spadl z koně a ten jej zalehl. Dvě hodiny zůstal v bezvědomí a všichni se vystrašeně modlili a chvatně uvažovali o tom, jak se zachovat, kdyby král zemřel. Týden na to Anna potratila. Prý se tak stalo kvůli úleku, který ji špatná zpráva způsobila. Když se zjistilo, že se jednalo o plod, který nesl znaky mužského pohlaví, Jindřichova trpělivost dosáhla konce. Anna mu přinesla jenom smůlu a král v té chvíli dospěl k rozhodnutí zbavit se ji nadobro a oženit se s jinou. Annin pád byl velmi rychlý a také dramatický. Jindřich VIII. se jí potřeboval zbavit, protože bylo jasné, že se mužského potomka od ní nedočká. Poté, co se sešla královská komise, byla Anna obviněna ze spiknutí a zrady, po předložení důkazů (což se událo během několika málo dní) byla spolu s dalšími uvězněna v Toweru. Byla obviněna z cizoložství s pěti muži, mimo jiné i se svým bratrem. Se svými milenci prý měla osnovat smrt krále, což byl způsob velezrady. Všech pět mužů bylo popraveno, ale přiznal se jen jeden, hudebník Mark Smeaton, který tak učinil po natažení na skřipec a mučení rozžhaveným železem. Anna sama přísahala, že je nevinná a hleděla smrti vstříc se smutnou odevzdaností. 19. května roku 1536 tedy nastal poslední Annin den, kdy byla v Toweru popravena. Jindřich se, stejně v den Kateřininy smrti, bavil a dával najevo, že ho odchod druhé manželky vůbec nezasáhl.